Jak investuje multi family office?

Investiční strategie multi family office (MFO) je většinou založena na více druzích aktiv, než na co je běžný movitý klient zvyklý od privátních bank či finančních poradců. Portfolia jsou více diverzifikovaná, obsahují mnohem více alternativních instrumentů a celkově je kladen větší důraz na dlouhodobý investiční horizont a překonaní inflace. V mnohem menší míře zde vidíme konflikt zájmů, než je tomu u bank a podobných institucí.

MFO se většinou nesnaží dělat mnoho menších diskrečních rozhodnutí při tvorbě portfolia. Nesnaží se do detailu odhadnout, v jaké části historického či ekonomického cyklu se nacházíme a jak se podle toho budou jednotlivá aktiva v budoucnu chovat. Vychází z dlouhodobých dat za mnoho dekád aplikovaných do investiční strategie, která by ze své podstaty a ve svém jádru, neměla být zásadně měněna. Zjednodušeně lze říct, že výše výnosu v delším časovém období, řekněme 15 a více let, je spíše dána tím, jaká aktiva jsou v diverzifikovaném globálním portfoliu, než že by byla diametrálně ovlivněna konkrétním rozhodováním o vstupu a výstupu.

Portfolio MFO se tedy obvykle nastavuje tak, aby odpovídalo rizikovému profilu partnera a plnilo své požadované funkce (zejména vztah výnosu a rizika, volatilita, cashflow a likvidita).

Ačkoli každý MFO partner je individuální, několik věcí je spojuje – investují dlouhodobě, diverzifikovaně a alternativně. A chtějí překonat inflaci.

Investiční strategie multi family office jsou stále také velmi ovlivněny geografickým umístěním. Zejména rozdílným historickým vývojem a zkušenostmi v různých oblastech světa, tedy Severní Amerika/Evropa vs. Asie/Latinská Amerika/Afrika. Ale i tady je vidět postupná globalizace přístupu a řešení investic bez ohledu na stáří family office či zkušenosti se správou aktiv v dané zemi, ze které investor pochází.

Základními stavebními kameny multi family office jsou dlouhodobost investic a překonávání inflace, diverzifikace a investiční příležitosti pro kvalifikované investory

Rozlišujeme dva základní typy family office se kterými se můžeme v praxi nejčastěji setkat. Family office, který primárně řeší pouze svojí vlastní rodinu tedy single family office (SFO). Jedním z častých rozdílů oproti multi family office (MFO) je skutečnost, že investiční strategie SFO je nezřídka ovlivněna předchozím nebo současným působením rodinné firmy. Zakladatelé mají tendenci stáčet strategii do určitých okruhů, kde jsou si buď vědomi síly svých předchozích zkušeností nebo se jedná o osobní preference toho, v jakém oboru se chtějí dále realizovat. Některé rodiny se nachází taktéž ve složité situaci, protože jejich současná firma zdaleka převažuje váhu určitého oboru v portfoliu a je velmi složité dosáhnout základní diverzifikace.

Oproti tomu multi family office mohou přistupovat velmi agnosticky ke vztahům mezi rodinami, resp. jednotlivci, firmami a výslednými portfolii. Stěžejní je sledování třech základních hodnot:

• dlouhodobosti investic a překonávání inflace,
• globální, měnová a tématická diverzifikace,
• a investičních příležitostí pro kvalifikované investory.

Dlouhý, či dokonce nekonečný, investiční horizont umožňuje partnerům v MFO investovat do méně likvidních a odvážnějších aktiv, která mohou být v dlouhém horizontu výnosnější. Právě v případě, že je ponechán dostatečný čas tak, aby se investiční rozhodnutí mohlo v čase rozvinout, investor se tímto způsobem obecně lépe vyhýbá špatným či unáhleným rozhodnutím. Ty jinak mají z valné většiny negativní vliv na výslednou výkonnost dané investice a tím pádem výsledek celého portfolia.

Diverzifikace v tomto smyslu již není jen kombinaci akcie-dluhopisy a jejich poměru závislého na rizikovém profilu investora, ale zajištěni rizik tržních, kreditních a v neposlední řadě i geografických. Obzvlášť pokud se bavíme o alternativních investicích, které mohou pokrývat širokou škálu tržních segmentů.

Ač se v některých ohledech situace s technologickým pokrokem a demokratizací investování v posledních letech zjednodušuje, často jsou zajímavé příležitosti dosažitelné jen pro dostatečně velké či kvalifikované investory. Neberme to, že kvalifikovanost je v tomto případě rovna hluboké znalosti investice jako takové, ale zejména možnost rozumné velikosti investice (>125k EUR), která v rámci celkového portfolia nepředstavuje zásadní riziko pro investora. To už jsme ovšem jen krůček k tomu, že MFO mají šanci slučovat svůj kapitál a podílet se na společných a obvykle větších a zajímavějších přímých investicích v tzv. club deals.

MFO se inspiruje koncepty maximalizování výnosu podle Moderní teorie portfolia a stylu nadačních fondů s nekonečným investičním horizontem

Investiční strategie MFO často vychází mimo jiné zejména ze dvou zásadních konceptů. První je akademicky koncept výběru investic s maximalizaci výnosu při danem riziku, tzv. Moderní teorie portfolia (Modern Portfolio Theory - MPT). Druhý je styl investování, který je dominantní u institucí, které mají z podstaty svých cílů, nekonečný investiční horizont či povinnost výplaty části výnosu na zajištění závazků, tzv. nadační fondy (endowments). Tyto dva koncepty nyní detailněji popíšeme v dalších odstavcích, jejichž porozumění je podstatné pro pochopení obecné filozofie, jak investují multi family office.

Moderní teorie portfolia je praktická metoda výběru investic s cílem maximalizovat jejich celkový výnos v rámci přijatelné míry rizika

Zakladatelem této teorie byl americký ekonom Harry Markowitz se svým článkem "Portfolio Selection," z roku 1952. V roce 1990 dostal spolu se svými kolegy Millerem a Sharpem, Nobelovou cenu za průkopnickou práci v oblasti teorie finanční ekonomie.

Co tato teorie říká?

Investor může sestavit portfolio z více aktiv, které mu přinesou vyšší výnosy bez vyšší míry rizika.

Alternativně pojato, investor může, vycházeje z požadované úrovně očekávaného výnosu, sestavit portfolio s co nejnižším rizikem, které je schopno tento výnos přinést.

Na základě statistických hodnot, jako je standardní odchylka, resp. rozptyl a korelace, je výkonnost jedné investice méně důležitá než to, jak ovlivňuje celé portfolio. To je možné díky faktu, že existuje předpoklad normálního rozdělení rizik jednotlivých aktiv a tedy rizika jednotlivých aktiv se vzájemně vyruší (zejména při požití delšího investičního horizontu). Přidáním některých druhů aktiv tak lze výrazně změnit výsledek celého portfolia.

Samozřejmě, že i Moderní teorie portfolia má své kritiky. Zejména, že tato metodika hodnotí portfolia spíše na základě rozptylu než rizika poklesu, který je pro investory často daleko důležitější. Jinak řečeno, není podstatné, že uvnitř portfolia některé kategorie zaznamenávají dynamičtější pohyby. Důležité je to, aby dlouhodobý agregovaný výsledek byl do výnosu, a ne do ztrát.

Nadace (endowments) v průběhu času obohatily portfolia o investice do alternativních aktiv

Počátky nadačních fondu vytvořených při největších světových univerzitách sahají hluboko do počátku 18. století¹. Cílem bylo, a i nadále je, využití darů tak, aby nadále generovaly příjem pro instituci a nebyly jen spotřebovávány. Kéž by se podobný pohled dostal i do ČR a nadačního ekosystému – i zde ale vidíme první vlaštovky².

Myšlenka přechodu z dluhopisů, které přináší pevný výnos, do akcií, sahá až do 30. a 40. let minulého století. Původně i například Nobelova nadace byla postavena zejména jen na dluhopisových výnosech a nechybělo málo, a nebýt změny stanov následných možností investic do akcií, už tu s námi nemusela být.

V 80tých letech začínají univerzitní nadace čím dál více opouštět tradiční aktiva jako akcie a přechází do alternativních investic jako jsou hedge fondy, soukromý kapitál, startupový kapitál a reálná aktiva, například ropa, dřevo a další přírodní zdroje.

Jak lze vidět výše, styl investování podle nadací je investiční komunitou často zkreslený a popřípadě i nesprávně aplikován. Pravděpodobně ne úmyslně, ale formou zjednodušování faktů a informací, které jsou poté bez hlubší znalosti nevědomě šířeny.

Nadace těží z investic do alternativních kategorií a privilegované sítě kontaktů

Typický nadační fond:

1. Alokuje aktiv prostředky do širokých kategorií aktiv, které mají poskytovat diverzifikaci prostřednictvím nekorelovaných výnosů. To zahrnuje skutečně diverzifikující strategie a kategorie aktiv namísto typických alokací, které výrazně upřednostňují investice zaměřené čistě jen na akciové a dluhopisové riziko.
2. Realokuje prostředky z tradičních tříd aktiv (akcie, dluhopisy, hotovost) do alternativních tříd aktiv a investičních strategií, jako jsou soukromé kapitálové fondy, nemovitostní a hedgeové fondy, jakož i do dalších, obvykle méně likvidních strategií. Například dnes již i v ČR často citovaný nadační fond Yaleovy univerzity je mnohými považován za modelový přístup nadačního fondu a jeho bývalému CIO Davidu Swensenovi se mnohdy přisuzuje zásluha za vývoj a rozšíření tohoto stylu. Pouze přibližně jedna čtvrtina portfolia připadá na tradiční aktiva, přičemž tři čtvrtiny připadají na alternativní investiční strategie.
3. Vytváří investiční portfolio investováním do, pro drobné investory, těžko dostupných manažerů. Je důležité pochopit, že samotný networking/alumni umožňuje těmto nadacím přístup k opravdu jedinečným investičním manažerům. Často v jejich ranné fázi kariéry a investičních kol nových fondů. Vyjednávají podmínky, jako je nižší poplatek za správu vzhledem k poskytovaným objemům investic a pečlivým sledováním řízení rizik na poměrně detailní úrovni. Tento poslední princip je nejobtížnější na pochopení a je klíčovým důvodem, proč je obtížné replikovat úspěšně model těchto nadačních fondů.

V kontextu MFO to znamená, že na základě konceptů nadací a Moderní teorie portfolia investuje dlouhodobě, diverzifikovaně a také do alternativních aktiv

Shrnutím je, že typický multi family office by měl:

1. Mít dlouhodobý investiční horizont proto, aby se překonaly jednotlivé ekonomické cykly a nechalo se investicím dostatek času na jejich realizaci.
2. Diverzifikovat, tak aby se splnily všechny podmínky pro dlouhodobou stabilitu, ale zároveň, aby počet aktiv nebyl jen zbytečnou přítěží z hlediska přemíry komplexity.
3. Investovat v určité míře do alternativních investic a privátních „club deals“ v oblasti nemovitostí, developmentu, hedge fondů, soukromého kapitálu (PE), startupoveho kapitálu (VC) ale i například do umění a sbírek.
4. Nesnažit se jít pokaždé s davem a neinvestovat disproporčně, do v současnosti zprofanovaných témat, která v každé době existují. Pokud je ovšem všemi stranami schválený investiční plán, dá se těmto problémům lépe vyhnout. To ovšem neznamená být skeptický k novým možnostem a příležitostem.
5. A v neposlední řadě využívat kvalitně profiltrované a ověřené manažery či fondy.

Family Office Partners se snaží výše uvedené zásady aplikovat na své vlastní investiční plány. Můžeme je vhodně upravit s ohledem na naše vlastní cíle, finanční situaci a toleranci k riziku. Totéž platí i pro naše stávající a budoucí partnerské rodiny a jednotlivce.

‍

¹Poznámka 1: Většina lidí z investiční branže stále věří, že opravdovou Nadaci stejně založil jen Heri Seldon.

² https://cc.cz/petr-kasa-a-financnik-sykora-dali-nadaci-via-akcie-pilulky-za-miliony-je-to-lepsi-dar-nez-penize-rikaji/

³ Pictet WM-A&MR, NACUBO-TIAA, březen 2021

⁴ Dimmock, Wang, Yang (2021) - The Endowment model and modern portfolio theory